AUSTRÁLIE JACHTA SNĚHURKA > PLAVEBNÍ DENÍK > Plavební deník 2026

Západy slunce jsou na reefu naprosto kouzelné

Již několik let čtu od různých expertů zprávy, jak je celý bariérový útes zničený díky klimatické změně a oteplování oceánů. Já jsem teprve na jižním okraji bariérového útesu, ale zde jsou koráli v perfektní kondici a září všemi barvami.

Velký Bariérový Útes se rozkládá na obrovské ploše kolem pobřeží Austrálie. Většinou zde fouká vítr, který zde nedovoluje kotvení. Když se však na pár dnů vítr uklidní je to ideální příležitost prozkoumat místní kotviště kolem reefů.

Konečně jsem doplul na ostrov Whitsunday. Ten je vyhlášený krásnými zátokami a plážemi. Konečně si budu užívat přírodu a nebudu muset pořád plout. Ze Sydney jsem naplul 950 mil a jsem vlastně na začátku Velkého bariérového útesu.

Neustále fouká zadní vítr 25 kn, což není moc příjemné na plavbu. Pluji podél pobřeží a na 2 denní etapy dopluji na ostrov Middle. Zde je krásná pláž a za ní je místní jacht club. Ten zde postupně vybudovali místní jachtaři a v hlavní sezóně se sem sjíždí mnoho lodí a konají se velké párty. Každý jachtař zde musí zanechat nějakou vzpomínku na svojí návštěvu. Já si dám i hezký trek po ostrově a dojdu na kopec, kde stojí 150 let starý dřevěný dům. Již 16 let v něm žije Don, bývalý australský jachtař, který zde zůstal daleko od civilizace. Je mu 83 let a je velmi činorodý. Pracuje na svojí zahrádce, návštěvníkům prodává med a občas mu jachtaři přinesou nějaké potraviny. Civilizace mu vůbec nechybí, protože se většinu života toulal na svojí jachtě po moři.

Zase mě delší dobu zlobil sporák a nefungoval. Konečně jsem dostal náhradní díly a opravil ho a doufám zase bude fungovat. Hned jsem si ohřál guláš ze včera, který jsem dostal od Líby jako výslušku.

Mirek a Líba Šaldovi žijí v Austrálii již 40. Protože jsem právě plul kolem, tak jsem se zastavil na návštěvu. Bylo to od nich velmi příjemné a přátelské přivítání. Líba je výborná kuchařka a udělala skvělý guláš i domácí štrúdl. Mirek je zase bývalý jachtař, takže bylo o čem povídat. Nakonec se připojil i syn Líby Tomáš. Pro mě to je nádherná zastávka na cestě a poznání další české komunity v Austrálii.

Z Gold Coast musím projet říčním kanálem na sever do oblasti Brisbane. Je zde poměrně mělko, takže se musí dobře spočítat vysoká voda. Pak se již vydávám opět podél pobřeží na sever. Fouká dost silně kolem 30 kn a musím uplout 2 dny do dalšího kotviště. Druhý den po několika letech dostanu mořskou nemoc. Ale bezpečně zakotvím u ostrova Great Keppel.

18. dubna vyplouvám ze Sydney harbour a v silném větru kopíruji pobřeží na sever. Po 3 dnech zakotvím u pobřeží Gold Coast.

15. dubna opouštím marinu a naposledy si propluji pod Sydney bridge i kolem opery. Ještě si projdu znovu centrum města a podívám se na novou tržnici i vyhlídkovou věž.

O víkendu za mnou do mariny přijela rodinka a udělali jsme si krátkou plavbu kolem centra Sydney a užili si krásný podzimní den

Velikonoce jsem strávil u svojí rodiny a opět si zase trochu užil vnučky

Poslední zastávka je ještě několik malých treků v Modrých Horách. Pak už jenom návrat do Sydney a vrátit se na Sněhurku. Ta stojí bezpečně na moorinku a je v pořádku. Tato cesta autem byla největší co jsem kdy podnikl. Za 3 měsíce jsem ujel 24000 km a viděl nádhernou přírodu této unikátní země. Naprosto mě ohromila pestrost, kdy se neustále mění tvar či barvy krajiny. Vím, že jsem mnoho věcí neviděl, protože byly zavřené, ale i tak to bylo fantastické.

Také v Modrých horách je Grand Canyon a je to opět krásný trek. Nejdříve se sleze po schodech 500 výškových metrů dolů do kaňonu a po projití kolem řeky zase stoupat druhou stranou nahoru.

Dalpura canyon je další krásný trek, kdy se musím prodírat džunglí, lézt po skále, abych nakonec slezl dolů do kaňonu a brodil se ledovou vodou

Po cestě zastavím v parku Gardens of Stone a jsem překvapen krásnou přírodou. Skalní útvary jsou prorostlé hustým lesem a absoluji zde několik krásných treků

Armidale je takové typické australské městečko, kterými projíždím

23. března přejedu hranice do státu Nový Jižní Walles, odkud jsem vyjížděl ze Sydney. Od moře přejedu do vrchoviny a jedu po Waterfall road, což je silnice lemující mnoho vodopádů a krásných výhledů

Brisbane je třetí největší město a žije zde asi 2,8 mil obyvatel

Steve Irvin byl světoznámý lovec či krotitel krokodýlů. Zastavil jsem se tedy v ZOO, kde dříve působil

21. března po 2,5 měsíce cestování přijedu opět na pobřeží Pacifiku.

Poblíž města Mount Isa se zajedu podívat do starého zatopeného dolu. Je tady krásná voda a super plavání. Potom navštívím přírodní park Blackdown, kde jsou krásné vodopády schované v lese.

12. března přejíždím hranice do státu Queensland. Krajina kolem je celá zelená, dost vody kolem od posledních dešťu. V naprosté pustině 100 km od civilizace mě zastavila policie a musel jsem dýchat. Žádná kontrola dokladů nebo auta, nic je nezajímalo. Druhý den pak zastavím v servisu na výměnu oleje.

v okolí Alice Springs je několik národních parků a je to moje poslední zastávka v Rudém Středu Austrálie

Uluru - Kata Tjuta je naprosto famózní park s ikonickou skálou

Musím ujet dalších 1400 km směrem na jih po Stuart Higway

Po cestě na jih navštívím park Lichfield a Nitmiluk

Krátce se zastavím v Darvinu, ale bude celý týden pršet, tak pokračuji dolů na jih.

Národní park Kakadu je klenotem Austrálie, ale bohužel je dešťové období a mnoho silnic je uzavřených a nesjízdných

Opouštím největší australský stát West Austrália a vjíždím do státu North Teritory

Občas již zase kopíruji pobřeží, kde již teploty trochu klesly na 35 st. a u města Kununurra navštívím poslední národní park Západní Austrálie

Při dalším přejezdu tisíc kilometrů musím projíždět zaplavenou oblastí. Na silnici je 20 cm vody a mám to tak akorát na projetí a i tak si utrhnu spodní kryt motoru

Karijini je národní park a spíše taková skalní trhlina. Nikdo zde není, je sezóna dešťů a velikých veder. Ve dne je 45 st a v noci 30. Vůbec se nedá spát a chodit na treky je o život. Přesto si to zde, ale užívám a kochám se tou přírodní krásou

Projíždím další stovky kilometrů nekonečnou pustinou.

Dnes 19. února mám dlouhý přejezd a ujedu 800 km

Národní park Kalbarri nabízí nádherný výhled z vysuté lávky na údolí. Škoda jem, že na severu byly právě silné deště a řeka přinesla mnoho kalné vody. Normálně v údolí protéká křišťálová voda, kde se nechá i koupat

Pokračuji podél západního pobřeží a neustále mám krásné výhledy na mořské pobřeží

V Austrálii je několik Pink Lake / Růžové jezero / , ale toto u národního parku Kalbarri bylo zatím nejhezčí a nejbarevnější

Na 17. února jsem se online objednal do servisu na výměnu oleje. Jenže tam jsem zjistil, že jsem objednán na úterý 17. března, čehož jsem si nevšiml. Takže zkusím hned kousek vedle malý servis a tam mě afghánský majitel ihned vzal na dílnu a vše udělal za poloviční cenu. V poledne tedy již vyjíždím na sever od Perthu a stihnu navštívit Pinnacles rock. Jsou to krásné skalní formace v poušti

Perth je hlavní město Západní Austrálie. Žije zde 2,2 milionu obyvatel a ze Sydney až sem jsem najel za měsíc 10000 km

Kolem pobřeží jihozápadní Austrálie je několik jeskyní. Já jsem navštívil Lake Cave

Pobřeží kolem města Augusta je kouzelné

Valley of the Giants Tree Top Walk je lokalita s mohutnými stromy eukalyptů dosahující výšky až 75 m

Elefant rocks je krásné pobřeží s plážemi

Albany je krásné městečko u pobřeži

Stirling je další národní park po cestě, kde si vyšlápnu na kopec. Bylo to poměrně strmé stoupání a škoda, že nahoře je zataženo bez výhledu.

Wave rock je známá skalní stěna ve tvaru mořské vlny. Je to krásný přírodní útvar a určitě se vyplatilo sem zajet

Volný čas čekáním na opravu pneumatiky jsem využil na výrobu moskytiéry do oken. V pondělí teprve musí objednat nové přední gumy a teprvev úterý 10. února mám hotovo a v dešti mohu pokračovat dál

Po ujetí 2300 km přes nekonečné rovné pláně australské buše konečně dojedu do města Esperance. To je takové první turistické město v Západní Austrálii s krásným pobřežím a plážemi. Tady jsem musel po několika desítkách let měnit kolo a protože je víkend, tak musím čekat do pondělí na opravu.

Trasa podél pobřeží na západ je neuvěřitelně dlouhá. Za 2 dny jsem najel 1750 km skoro rovnou silnicí. Je zde nejdelší rovný úsek silnice v Austrálii v délce 90 mil. Pak se lehce otočí volantem a další obrovská rovina. Na hranicích se státem South Australia je další bio kontrola a seberou mě zeleninový salát. Také zde u pump pamatují na skvělá ekologická elektroauta a jejich nabíječky jsou napájeny diesel generátory. Já samozřejmě obdivuji zdejší nákladní tracky, jejich délka je až 42 m.

Z Klokaního ostrova přejíždím 2 dny do města Port Lincoln. To je jedno z mála míst na světě, kde lze pozorovat žraloka bílého při potápění z klece. Na tohle jsem se těšil velmi dlouho a výlet jsem měl objednaný 2 měsíce dopředu, protože je vždy plně obsazený. Brzy ráno vyplouváme z přístavu a po 3 hodinách plavby zakotvíme u malého ostrova, kde sídlí kolonie lachtanů. Těmi se právě žralok bílý živí. Klec je spuštěná do vody a je zakrmeno rybími zbytky. Jsem hned v první skupině a okamžitě se sjede veliké množství ryb na velikou hostinu. Půl hodiny jsme ve studené vodě a žralok nikde. Postupně se vystřídá 5 skupin po 8 potápěčích a žralok se vůbec neukáže. Takže se zklamaně odpoledne vracíme zpět do přístavu. Je to příroda a veliká loterie. Naposledy zde žraloka bílého spatřili před týdnem.

Kangoroo island / Klokaní ostrov / je další krásnou zastávkou. Klokanů je zde skutečně mnoho i zde žijí kolonie lachtanů

29. ledna překročím hranice ze státu Victoria do South Australia. Vrátím se zpět k pobřeží, kde není takové vedro a projíždím nekonečně dlouhou silnicí kolem parku Coorong a ve městě Victor Harbour navštívím malou ZOO s australskou faunou

Pink lake je jezero s růžovou barvou, která je způsobena vysokou salinitou a růžovými mikroorganismy

Po projetí Great ocean road přejedu do vnitrozemí státu Victoria

Po návratu z Tasmánie a vylodění z trajektu ihned najedu na Great ocean road a projíždím asi nejznámější trasou Austrálie. Známé pískovcové skály 12 apoštolů lákají mnoho turistů. Původně jich bylo jenom 9 a jeden se již zřítil a další z poloviny, takže dnes jich zůstává pouze 7. Ale i tak je to magické a krásné místo. Název 12 apoštolů byl pouze marketingový trik, který ale fungoval výborně.

26. ledna se vracím zpět na kontinent. Za 8 dnů v Tasmánii jsem viděl nádherná přírodní místa a projel celý ostrov křížem krážem. Najezdil jsem zde celkem 1330 km. Tasmánie má rozlohu 64500 Km2, takže to je poměrně velký ostrov, o něco menší než ČR. Jsem rád, že jsem se sem vydal a už je zase čas pokračovat dál.

Předposlední den v Tasmánii si dám ještě lehčí trek k malému vodopádu a pak již přejedu z hor k severnímu pobřeží

Ďáblův chřtán je krásná vyhlídka odkud je vidět celá tasmánská vrchovina. Odpoledne pak zakempuji v údolí u řeky.

Dnes jsem navštívil jeskyni Krále Šalamouna a přiznám se, že patří určitě k nejkrásnějším, co jsem kdy viděl

Brzy ráno vyjíždím opět na cestu a musím přejet 200 km do hor Gradle Mountain. Zde je další přírodní park s množstvím jezer a nádhernými treky kolem. Chodil jsem 6 hodin krásnou přírodou a byl to opět překrásný den

Z jihu ostrava z hlavního města Hobart se přesouván do středu ostrova na vysočinu. Cestou zastavím na mnoha zajímavých místech a dám si krátké treky

Brzy ráno si proběhnu nábřeží hlavního města Hobart

Druhý den v národním parku Tasman si dám 6 hodinový trek na Cap Raoul, kde jsou neuvěřitelné skalní formace

Návštěva přírodního parku s místní faunou

Podél východního pobřeží ostrova se přesunu do národního parku Tasman

Ráno v 6 hodin přistaneme v Tasmánii ve městě Devenport. Hned se vydám na cestu na východ a zastavím se u vinařství Josef Chromý. Tento český emigrant zde vybudoval světově známé vinařství, ale bohužel je moc brzy a ještě je zavřeno. Pokračuji do národního parku Freycinet. Dám si docela tvrdý trek na horu Mount Amos odkud je krásný výhled na celý poloostrov.

18. ledna najíždím na trajekt Spirit of Tasmania a čeká mě 10 hodin noční plavby do Tasmánie.

Melbourne bylo dříve hlavním městem Austrálie. Dnes je hlavním městem státu Victoria a žije zde přes 5 mil obyvatel

V Melbourne funguje krajanský spolek Sokol. Ten má na starost i areál Šumava. Ten kdysi vybudovali krajané a dodnes se zde scházejí na různé akce. Tentokrát zde měli děti týdenní tábor a dnes byl závěrečný den. Závěrečný táborák s kytarou a zpěvem se však musel konat uvnitř, protože venku je totální zákaz ohňů. Takže místo ohně svítila žárovka, ale atmosféra byla skvělá. Seznámil jsem se také s Liborem, který zde žije od roku 1990 a pomohl mě opravit upadlé víčko nádrže.

Přejedu opět zase k pobřeží a tenkokrát k Tasmánskému moři. 90 mil dlouhá pláž se jmenuje tato dlouhá písečná nudle, kde zakempuji. Jenže přišlo ošklivé počasí, je zataženo a fouká silný vítr. Odpoledne přešla silná bouřka, která způsobila na západě Victorie i záplavy.

Po 2 dnech opouštím Snowy Mountains a přes rozlehlé suché pastviny přejedu do nového státu Victoria. Ten je na první pohled mnohem zelenější. Všude jsou borovicové lesy, mnohem čistší vzduch na dýchání a hlavně není zde takové množství much.

Odpoledne jsem zaparkoval v kempu a velikým překvapením byli klokani. K večeru začali vylézat z lesa a pásli se na trávě. Chodili tak blízko, že jsem je mohl pozorovat i z auta.

První zastávkou je národní park Kosciuszko a Snow Mountains. Je to nejvyšší pohoří v Austrálii a stejnojmenná hora měří pouze 2228 m. Výstup na ní je velmi jednoduchý a vychází se ze střediska Threbo, což je takové malé alpské centrum na lyžování. Sjezdovky vypadají poměrně slušně a asi bych si tu i dobře zalyžoval. V létě je zde populární ježdění na horských kolech ze svahu dolů.