JACHTA SNĚHURKA

Perth je hlavní město Západní Austrálie. Žije zde 2,2 milionu obyvatel a ze Sydney až sem jsem najel za měsíc 10000 km

Kolem pobřeží jihozápadní Austrálie je několik jeskyní. Já jsem navštívil Lake Cave

Pobřeží kolem města Augusta je kouzelné

Valley of the Giants Tree Top Walk je lokalita s mohutnými stromy eukalyptů dosahující výšky až 75 m 

Elefant rocks je krásné pobřeží s plážemi

Albany je krásné městečko u pobřeži

Stirling je další národní park po cestě, kde si vyšlápnu na kopec. Bylo to poměrně strmé stoupání a škoda, že nahoře je zataženo bez výhledu.

Wave rock je známá skalní stěna ve tvaru mořské vlny. Je to krásný přírodní útvar a určitě se vyplatilo sem zajet

Volný čas čekáním na opravu pneumatiky jsem využil na výrobu moskytiéry do oken. V pondělí teprve musí objednat nové přední gumy a teprvev úterý 10. února mám hotovo a v dešti mohu pokračovat dál

Po ujetí 2300 km přes nekonečné rovné pláně australské buše konečně dojedu do města Esperance. To je takové první turistické město v Západní Austrálii s krásným pobřežím a plážemi. Tady jsem musel po několika desítkách let měnit kolo a protože je víkend, tak musím čekat do pondělí na opravu.

Trasa podél pobřeží na západ je neuvěřitelně dlouhá. Za 2 dny jsem najel 1750 km skoro rovnou silnicí. Je zde nejdelší rovný úsek silnice v Austrálii v délce 90 mil. Pak se lehce otočí volantem a další obrovská rovina. Na hranicích se státem South Australia je další bio kontrola a seberou mě zeleninový salát. Také zde u pump pamatují na skvělá ekologická elektroauta a jejich nabíječky jsou napájeny diesel generátory.  Já samozřejmě obdivuji zdejší nákladní tracky, jejich délka je až 42 m.

Z Klokaního ostrova přejíždím 2 dny do města Port Lincoln. To je jedno z mála míst na světě, kde lze pozorovat žraloka bílého při potápění z klece. Na tohle jsem se těšil velmi dlouho a výlet jsem měl objednaný 2 měsíce dopředu, protože je vždy plně obsazený. Brzy ráno vyplouváme z přístavu a po 3 hodinách plavby zakotvíme u malého ostrova, kde sídlí kolonie lachtanů. Těmi se právě žralok bílý živí. Klec je spuštěná do vody a je zakrmeno rybími zbytky. Jsem hned v první skupině a okamžitě se sjede veliké množství ryb na velikou hostinu. Půl hodiny jsme ve studené vodě a žralok nikde. Postupně se vystřídá 5 skupin po 8 potápěčích a žralok se vůbec neukáže. Takže se zklamaně odpoledne vracíme zpět do přístavu. Je to příroda a veliká loterie. Naposledy zde žraloka bílého spatřili před týdnem.

Kangoroo island / Klokaní ostrov / je další krásnou zastávkou. Klokanů je zde skutečně mnoho i zde žijí kolonie lachtanů

29. ledna překročím hranice ze státu Victoria do South Australia. Vrátím se zpět k pobřeží, kde není takové vedro a projíždím nekonečně dlouhou silnicí kolem parku Coorong a ve městě Victor Harbour navštívím malou ZOO s australskou faunou

Pink lake je jezero s růžovou barvou, která je způsobena vysokou salinitou a růžovými mikroorganismy

Po projetí Great ocean road přejedu do vnitrozemí státu Victoria

Po návratu z Tasmánie a vylodění z trajektu ihned najedu na Great ocean road a projíždím asi nejznámější trasou Austrálie. Známé pískovcové skály 12 apoštolů lákají mnoho turistů. Původně jich bylo jenom 9 a jeden se již zřítil a další z poloviny, takže dnes jich zůstává pouze 7. Ale i tak je to magické a krásné místo. Název 12 apoštolů byl pouze marketingový trik, který ale fungoval výborně.

26. ledna se vracím zpět na kontinent. Za 8 dnů v Tasmánii jsem viděl nádherná přírodní místa a projel celý ostrov křížem krážem. Najezdil jsem zde celkem 1330 km. Tasmánie má rozlohu 64500 Km2, takže to je poměrně velký ostrov, o něco menší než ČR. Jsem rád, že jsem se sem vydal a už je zase čas pokračovat dál.

Předposlední den v Tasmánii si dám ještě lehčí trek k malému vodopádu a pak již přejedu z hor k severnímu pobřeží

Ďáblův chřtán je krásná vyhlídka odkud je vidět celá tasmánská vrchovina. Odpoledne pak zakempuji v údolí u řeky.

Dnes jsem navštívil jeskyni Krále Šalamouna a přiznám se, že patří určitě k nejkrásnějším, co jsem kdy viděl

Brzy ráno vyjíždím opět na cestu a musím přejet 200 km do hor Gradle Mountain. Zde je další přírodní park s množstvím jezer a nádhernými treky kolem. Chodil jsem 6 hodin krásnou přírodou a byl to opět překrásný den

Z jihu ostrava z hlavního města Hobart se přesouván do středu ostrova na vysočinu. Cestou zastavím na mnoha zajímavých místech a dám si krátké treky

Brzy ráno si proběhnu nábřeží hlavního města Hobart

Druhý den v národním parku Tasman si dám 6 hodinový trek na Cap Raoul, kde jsou neuvěřitelné skalní formace

Návštěva přírodního parku s místní faunou

Podél východního pobřeží ostrova se přesunu do národního parku Tasman

Ráno v 6 hodin přistaneme v Tasmánii ve městě Devenport. Hned se vydám na cestu na východ a zastavím se u vinařství Josef Chromý. Tento český emigrant zde vybudoval světově známé vinařství, ale bohužel je moc brzy a ještě je zavřeno. Pokračuji do národního parku Freycinet. Dám si docela tvrdý trek na horu Mount Amos odkud je krásný výhled na celý poloostrov.

18. ledna najíždím na trajekt Spirit of Tasmania a čeká mě 10 hodin noční plavby do Tasmánie.

Melbourne bylo dříve hlavním městem Austrálie. Dnes je hlavním městem státu Victoria a žije zde přes 5 mil obyvatel

V Melbourne funguje krajanský spolek Sokol. Ten má na starost i areál Šumava. Ten kdysi vybudovali krajané a dodnes se zde scházejí na různé akce. Tentokrát zde měli děti týdenní tábor a dnes byl závěrečný den. Závěrečný táborák s kytarou a zpěvem se však musel konat uvnitř, protože venku je totální zákaz ohňů. Takže místo ohně svítila žárovka, ale atmosféra byla skvělá. Seznámil jsem se také s Liborem, který zde žije od roku 1990 a pomohl mě opravit upadlé víčko nádrže.

Přejedu opět zase k pobřeží a tenkokrát k Tasmánskému moři. 90 mil dlouhá pláž se jmenuje tato dlouhá písečná nudle, kde zakempuji. Jenže přišlo ošklivé počasí, je zataženo a fouká silný vítr. Odpoledne přešla silná bouřka, která způsobila na západě Victorie i záplavy.

Po 2 dnech opouštím Snowy Mountains a přes rozlehlé suché pastviny přejedu do nového státu Victoria. Ten je na první pohled mnohem zelenější. Všude jsou borovicové lesy, mnohem čistší vzduch na dýchání a hlavně není zde takové množství much.

Odpoledne jsem zaparkoval v kempu a velikým překvapením byli klokani. K večeru začali vylézat z lesa a pásli se na trávě. Chodili tak blízko, že jsem je mohl pozorovat i z auta. 

První zastávkou je národní park Kosciuszko a Snow Mountains. Je to nejvyšší pohoří v Austrálii a stejnojmenná hora měří pouze 2228 m. Výstup na ní je velmi jednoduchý a vychází se ze střediska Threbo, což je takové malé alpské centrum na lyžování. Sjezdovky vypadají poměrně slušně a asi bych si tu i dobře zalyžoval. V létě je zde populární ježdění na horských kolech ze svahu dolů.

10. ledna se vydávám na svojí velkou cestu po Austrálii. Nejdříve kopíruji pobřeží na jih a přesunu se do národního parku Koscsiuszko

S mojí australskou rodinou jsem si užil krásné chvíle, ale už je čas se vydat na cestu

V Sydney právě panují vedra 40 st, tak jsme si udělali výlet do Modrých hor a se Simonem jsme se schladili při canyoningu

2. ledna konečně po 4 dnech cestování přiletím do Sydney. Ihned se začnu věnovat úpravě auta na moje cestování.